V nadcházejících volbách půjde hlavně o to, jakým zahraničněpolitickým směrem se vydá Česká republika. Jestli bude zachován stávající kurs, nebo bude vychýlen na východ, což by automaticky znamenalo oslabení vazeb na EU. Setrvání v ní je každopádně pro ČR klíčové hlavně z ekonomického hlediska.
V blížících se volbách proběhne tvrdý boj o další zahraničněpolitickou orientaci ČR. Antisystémové a proruské síly, které se až dojemně maskují ryzím vlastenectvím, chtějí v nejlepším případě dosáhnout výrazného oslabení vazeb naší země na Brusel, v tom nejhorším pak rovnou vystoupení z EU. To by pro ČR jakožto malou exportní ekonomiku znamenalo hospodářskou katastrofu. Podívejme se na Velkou Británii a Brexit. Ten stál každou britskou domácnost přibližně 10 000 liber, nepočítaje v to miliardové ztráty na podnikatelských investicích, oslabení libry, konec volného pohybu osob a také společenské a bezpečnostní následky.
Analýza dopadů po vystoupení z EU chybí
Příznačné je, že zmíněné antisystémové či proruské skupiny už neřeknou, co by se dělo dál, kdyby ČR skutečně EU opustila. Úplně chybí analýza ekonomických dopadů, tu zatím nezmínil z jejich strany nikdo a ani tak samozřejmě neučiní. Je to pouze hazard, který může být v krajním případě pro naši zemi fatální. Hazard, z něhož chtějí tyto skupiny lacině a současně nezodpovědně politicky těžit.
Proruské skupiny: EU má jen nevýhody
Řeči o ztrátě suverenity členských zemí jsou pak zcela liché, protože pokud chceme být součástí nějaké nadnárodní organizace, musíme logicky část svých pravomocí odevzdat celku, jinak nemůže být v praxi funkční. Nicméně potom z toho můžeme těžit řadu výhod. Symptomatické je, že odpůrci EU a evropské integrace hovoří pouze o nevýhodách členství v EU, nikdy však nezmíní žádný přínos. Jejich snem je být navenek suverénní, což možná hezky zní, ale realita by byla taková, že by se ČR ocitla v ekonomické a politické izolaci a její vliv v mezinárodních vztazích znatelně klesl.
EU si za svou existenci prošla mnoha turbulentními obdobími, přesto i dál představuje bezpečný ekonomický a politický přístav pro její členy. Skutečnost, že z členství ekonomicky těžíme, je nezpochybnitelná a hovoří o tom ostatně i tvrdá data. Z rozpočtu EU v průběhu prvního pololetí letošního roku získala ČR o 22,6 mld. korun více, než do něj sama odvedla. ČR je zatím stále čistým příjemcem, což v praxi znamená, že dostává z Bruselu více, než do ní odvádí, a tento stav trvá od jejího vstupu do EU v roce 2004. Čistým plátcem by se mohla stát až někdy okolo roku 2030. Nemá ale cenu spekulovat, co nastane za několik let, i tak se nám členství v EU s jejími výhodami dlouhodobě vyplácí.
Ani EU není bezchybná
Na druhé straně je pravda, že EU nepřijímá vždy funkční kroky, příkladem z poslední doby budiž Green Deal, který se však blamoval do té míry, že už nyní je jasné, že bude potřebovat revizi, neboť objektivně vzato v některých ohledech postupuje až příliš ideologicky. To ale rozhodně neznamená, že bychom kvůli některým nesprávným krokům ze strany Bruselu měli opouštět EU jako celek. Naopak je to prostor pro členské země si vyhradit právo na vnitřní reformu evropských institucí tak, aby se zabránilo co možná nejvíce excesům.
Není vyloučeno, že v budoucnu vzniknou v tomto ohledu vážné iniciativy, které podnítí tuto reformu institucí, stejně jako proběhla v rámci Lisabonské smlouvy z roku 2007. Dohodu svého času veřejně zatratil někdejší prezident Václav Klaus, který se značnou dávkou přehnanosti až fatalisticky tvrdil, že ČR přestala být jejím přijetím suverénním státem.
EU je přitom stále projektem, který stojí za to být zdokonalován a opečováván. A je vždy lepší být u toho, abychom mohli něco užitečného ovlivnit v náš prospěch, než se stát izolovaným ostrůvkem, na který nebude nikdo brát žádné ohledy. Tyto volby budou i právě o tom.
Zdroj/Licence fotografie: Zdarma k použití na základě licence Pixabay na obsah